Za technickými památkami
Nepomucko nikdy nebylo průmyslovým regionem, přesto zde najdeme nejen malebné chaloupky a selské dvory, ale i více či méně zachovalé historické výrobní areály. Jedná se většinou o industriální památky z dob před průmyslovou revolucí, jaké konečně nalezáme na nejednom větším panství. Pivovary, cihelny, pily, mlýny, hutě či hamry byly nedílnou součástí českého venkova po dlouhá staletí. Šlo povětšinou o drobné provozy zásobující svými produkty nejbližší, ale někdy i celkem vzdálené, okolí. Zveme Vás na vycházku po těchto doposud spíše opomíjených svědcích každodenních dějin kraje.
Naše putování začneme na Zelenohorské poště v Nepomuku. Tento nevelký zámeček na severovýchodním okraji historického jádra města Nepomuk si postavil v druhé polovině 17. století zdejší hejtman Daniel Táborský z Hiršfeldu jako své rodinné sídlo. Ve století 18. a 19., před nástupem železnice, sloužil jako poštovní dostavníková stanice, tedy jakási obdoba nádraží.
V bývalých poštovních stájích dnes najdeme Expozici veteránů, především historických motocyklů bychom tu napočítali několik desítek, ale nechybí zde ani zámečnická dílna či zemědělské stroje. V sezoně je expozice otevřena denně mimo pondělí.
Za hostincem Na Vyskočilce u zámku Zelená Hora můžeme zhlédnout malou budovu s komínem - jedná se o původní kovárnu. Poté již směřujeme silnicí k obci Klášter. Po pravé straně pod zámkem najdeme panský dvůr Šternberk, jehož součástí byl i zelenohorský pivovar. Pivovarské budovy jsou doposud zachovalé a zblízka velmi dobře rozpoznatelné (hvozd s komínem, sladovna, ležácké sklepy...).
Pod Zelenou horou byly ještě před sto lety pivovary tři, dva ve městě a třetí právě zde. Ten zelenohorský z nich měl největší výstav - téměř 6.000 hl., přesto šlo dle dnešních měřítek vlastně o minipivovar.
Pokračujeme dále k baroknímu Červenému mostu, a vydáme se po červené značce směrem přes most. Po 100 metrech spatříme západním směrem osamělý patrový domek v polích. Jde o poslední pozůstatek někdejší panské cihelny, jejíž pec s komínem byla odstřelena v 60. letech 20. století. Červená značka pokračuje po hrázi zaniklého rybníka doleva, my ale půjdeme podél potoka Muchovky až do Kláštera. Zde přejdeme most přes Úslavu a pokračujeme po hrázi Klášterského rybníka.
Na jejím konci se po pravé straně nachází budova někdejšího mlýna. V ohradní zdi spatříme románská okénka, jasné znamení, že stojíme před jednou z nejstarších budov na Nepomucku, součástí někdejšího cisterciáckého opatství. K čemu sloužila původně, není zcela jasné, ale mlýn je zde doložen již v raném novověku. Ve století 19. zde byla i draslárna, tedy výroba potaše.
Podél mlýnského náhonu dojdeme až k jezu. Nad jezem napájí voda z řeky náhon nový, přivádějící vodu k Huťskému rybníku. Vyrazíme podél něj po nové cyklostezce „Helenka“ a zhruba po kilometru dojdeme k někdejší Rottově pile, kterou náhon poháněl. Vlastní dřevěné budovy pily bohužel zanikly ve druhé polovině 20. století, obytná budova, byť rozšířená o novodobou přístavbu, stojí dodnes.
Kousek za pilou začíná Huťský či také Panský rybník. Důmyslné vodní dílo bylo zbudováno v 1. polovině 18. století jako zásobní nádrž pro pohon panských hutí a hamrů. Zajímavostí rybníka je, že nevznikl prostým přehrazením údolí, ale že se nachází rovnoběžně s tokem Úslavy. Má proto sypanou nejen východní, ale i severní hráz, která dosahuje úctyhodné délky přes 600 m. Železniční násep z 60. let 19. století rozděluje rybník na dvě části.
Projdeme kamenným viaduktem a ocitneme se ve čtvrti Železná Huť. Jak název napovídá, šlo původně o dělnickou osadu v bezprostředním sousedství zelenohorských železáren. V polovině 19. století zde byly dvě vysoké pece, slévárna a hamr, hutě zaměstnávaly dohromady téměř dvě stě lidí. Budovy někdejších hutí stojí dodnes na hrázi rybníka. Po ukončení výroby železa v 80. letech 19. století byly přestavěny na olejnu a ve 20. letech 20. století na mlýn. Původní vzhled si dodnes zachoval někdejší správcovský dům - šichthaus, přízemní objekt s mansardovou střechou v zatáčce pod kapličkou. Pozoruhodný, v patře hrázděný obytný dům pro zaměstnance hutí ležící přes cestu, byl bohužel před nedávnem zbořen.
Pokračujeme po silnici na Blovice, podél budov bývalých hutí, přejdeme řeku a po levé straně mineme někdejší panský ovčín Nohavice. Pak odbočíme doprava na polní cestu. Z polí před námi vyrůstají budovy Barochova mlýna v lukách. Mlýn je zde doložen již ve středověku. Stávající budova mlýnice pochází z roku 1906, stejně jako veškeré strojní vybavení. V interiéru této unikátně zachované technické památky se nachází několik amerických stolic, výtahy na obilí, šrotovníky i dodnes funkční Francisova turbína pohánějící nejen mlýn, ale i malou vodní elektrárnu.
Překročíme řeku a za mlýnem zabočíme doprava, polní cesta nás dovede na asfaltovou silnici. Zde zabočíme opět doprava a pokračujeme až na vrčeňskou náves. V její dolní části, vedle dalšího Barochova mlýna na návsi, který má taktéž zachované vnitřní vybavení, se nachází Muzeum historické a modelové železnice. Z vrčeňské návsi se vydáme po silnici na Dvorec, za mostem přes Myslívský potok vidíme po pravé straně bývalé hráze budovu nádražní vodárny, stojící zřejmě v místech původních raně novověkých hutí. Vcelku autenticky zachovaná stavba z konce 19. století zaujme například netypickými šestibokými luxferami. Pokračujeme do kopce kolem někdejšího zájezdního hostince, před železničním přejezdem si po levé straně povšimneme objektu bývalé železniční výtopny, dnes truhlářství. Jde o poslední nádražní budovu v Nepomuku, která si uchovala svůj původní stroze novorenesanční vzhled. Za přejezdem již začíná nepomucké nádraží. Zde můžeme nasednout na vlak a odjet po někdejší dráze císaře Františka Josefa I. směrem na Plzeň nebo České Budějovice. Případně můžeme pokračovat po zelené značce zpátky do města a vrátit se k Zelenohorské poště, odkud jsme vyrazili na naše putování.
