Zámek Spálené Poříčí

První zmínky o Spáleném Poříčí, tehdy jen Poříčí, pocházejí z roku 1239, kdy jej Budislav syn Jaroslava z Rožmitálu prodal kladrubskému klášteru. Zásluhou bohatého rodu Švamberků, který v době Karla IV., Poříčskou ves nechal povýšit na městečko, zde pravděpodobně také zakládá pozdně gotickou tvrz. V této době panství vzkvétalo a již v roce 1379 k němu patřily přilehlé Hořehledy, Nová Ves a další dvory. První zmínka o zdejší tvrzi však pochází až z roku 1413, kde je z důvodu změny majitele zaznamenána v kupní smlouvě. Takřka každý z následujících majitelů poříčské panství dále rozšiřoval a tak kolem roku 1587 k němu patřilo i dalších 14 vsí. Na konci 16. století postavil Jan Hořčic z Prostého při gotické tvrzi pivovar s ovčínem a vše daroval své dceři Saloméně Kocové z Dobrše a jejímu choti Adamovi Vratislavovi z Mitrovic. Ten významně zasáhl do vzhledu tvrze přestavbou na trojkřídlý renesanční zámek. Jeho stavitelskou činnosti dodnes dokládá kamenná deska s erby obou rodů umístěna nad zámeckou branou.

V roce 1620 v období třicetileté války bylo městečko Poříčí vypáleno. Tím se do obecného povědomí dostává přívlastek „Spálené“, které město později přidává do svého názvu. V průběhu války bylo vypáleno opakovaně ještě několikrát, jako zázrakem však zámek požárům vždy odolal. Když se situace zklidnila, zámek vystřídal několik majitelů, přičemž každý rozšířil panství o nové obce (Lipnice, Mešno, Borovno, Míšov, Planiny, Nové Mitrovice, Chynín, Mítov, Těnovice a Železný Újezd,…). Roku 1749 získává celé Spálenopoříčské panství Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která zde dokonce hned sedm let poté uschovala svůj vzácný Svatovítský poklad. Na přelomu 18. a 19. století probíhají na zámku stavební úpravy, při kterých bylo přistaveno východní křídlo, tím nově vznikl uzavřený dvůr. V průběhu 19. století je v novogotickém stylu upravena věž nad hlavním vstupem, která propůjčuje zámku jeho charakteristický romantický ráz. Kapitula vlastnila zámek až do roku 1948, kdy byl v důsledku místní politické situace znárodněn.

V roce 1958 byl zámek zapsán na seznam chráněných památek. Krátce poté zde bylo zřízeno ředitelství Státních lesů, které zde sídlilo až do roku 1980. Jako poslední instituce užívala objekt zámku Církevní střední odborná škola s internátem. V roce 1992 byl zámek s několika dalšími objekty ve městě (kostel sv. Mikuláše, židovský hřbitov,…) prohlášen za městkou památkovou zónu. V současné době spravuje zámek opět Metropolitní kapitula, které byl objekt v roce 1996 navrácen. Zámek je dnes využíván zejména pro školy v přírodě, turistické ubytování a pořádání různých konferencí.

Dnešní podoba zámku je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce probíhající kontinuálně již od roku 1990. Renovací prošla typická sgrafitová psaníčka na západní fasádě a vnitřním nádvoří. Při opravě východní části fasády byly v jednom z opěrných pilířů nalezeny kvádry z hrubozrnného pískovce, které byly s největší pravděpodobností osazeny ještě jako součást původní pozdně gotické tvrze. Tento zajímavý nález, ale i spoustu dalšího můžete nyní shlédnout v expozici Národopisného muzea Spálenopoříčska, nacházejícího se v přízemí zámku. Rekonstrukcí prošla také velká část interiéru, za zmínku rozhodně stojí například původní renesanční kazetový strop, osazený v hlavní sále. Sál je dnes využíván ke koncertním účelům, ale také například pro svatební obřady. Zámecká zahrada se má také čím pyšnit, kromě různých vzácných dřevin určitě nepřehlédnete vzácný jasan ztepilý, který byl dokonce v roce 2009 vyhlášen památným stromem. V zadní části zahrady se pak dále jako klenot zasazený v krajině vyjímá dřevěný orientální altánek a barokní kašna s původním barokním chrličem v podobě delfína.