Liberator B24J
Expozice v Městském muzeu a galerii a památník Nakloněný obelisk na Dubči
V Městském muzeu a galerii Nepomuk se nachází expozice Liberator B24J jako připomenutí tragické události a vzpomínka na posádku sestřeleného amerického bombardéru na Dubči u Nepomuka.
O události
Ve vzdušném boji nad Nepomuckem byl dne 22. února 1944 jeden z bombardérů prolétávajícího svazu amerických letounů sestřelen. V troskách letounu B-24 J, výr. č. 42-73138-U, zahynulo deset letců, příslušníků 343. bombardovací perutě 98. bombardovací skupiny 47. wingu 15. letecké armády:
1. pilot poručík George M. Goddard
2. pilot poručík Haig Kandarian
navigátor poručík Joseph Frederick Altemus
bombometčík poručík Charles Fayne Spickard
střelec seržant Oscar William Houser
střelec seržant Rexford Harwell Rhodes
radiooperátor seržant Wayneworth Evanson Nelson
střelec seržant Harold Clevurn Carter
střelec seržant Roy Elton Hughes
střelec seržant John Aloysius Goldbach
Havárii letounu jako jediný přežil střelec seržant Raymond A. Noury.
Od začátku roku 1943 se útoků na cíle v Německu a nacisty okupované Evropě začaly ve stále větší míře zúčastňovat bombardovací svazy 8. americké letecké armády, operující z anglických základen. V druhé polovině téhož roku se do bojových akcí nad Evropou aktivně zapojila i 15. americká letecká armáda, která po spojenecké invazi do Itálie v srpnu 1943 začala přemisťovat své základny za severní Afriky na dobytá italská území. Poměr sil v letecké válce nad západní a střední Evropou se začal pomalu, ale jistě přiklánět na stranu anglo-amerických vzdušných sil.
Již od listopadu 1943 uvažovala „Komise pro plánování kombinovaných operací“ (COPC) o uskutečnění plánu na zničení tzv. „cílů nejvyšší důležitosti“. Mezi tyto cíle v daném čase patřily především německé továrny na výrobu draků letounů a pak ty, v nichž se montovaly jedno a dvoumotorové stíhací letouny. Plán operace, známé později pod krycím názvem „Argument“, počítal s tím, že bombardováním těchto závodů, ležících převážně v oblasti středního a jižního Německa, dojde k daleko výraznějšímu poklesu produkce německých stíhacích letounů, než tomu bylo po provedeném útoku na továrny vyrábějící letecké motory.
Rozhodnutí o uskutečnění operace „Argument“ padlo 8. února 1944. Američané počítali s nasazením více než tisíce letounů ze šestnácti bombardovacích wingů. Potřebný stíhací doprovod mělo zajišťovat celkem sedmnáct skupin jedno a dvoumotorových stíhacích letadel. Během operace mělo být zničeno celkem dvanáct cílů, které představovaly hlavní montážní a výrobní závody pro letouny Me 109, Me 110, Ju-88, Ju-188 a FW 190. Hlavní síly měly být pod ochranou stíhačů doprovázeny až do míst, kde se mohutný proud bombardérů začne dělit na jednotlivé svazy k útokům na předem určené cíle. Pro značné vzdálenosti však nemohla být stíhací ochrana poskytnuta útočícím svazům po celou dobu letu. Tento fakt se tak stal jedním z osudových momentů pro průběh celé operace.
Když se 19. února 1944 začalo počasí na Německem konečně po dlouhé době zlepšovat, rozhodlo velitelství operace „Argument“ o okamžitém zahájení naplánované akce.
Je 22. února 1944. Již čtvrtý den pokračuje nepřetržitě soustředěné bombardování vybraných leteckých továren v Německu a okupované Evropě. Ten den byla ještě tma, když z jihoitalských základen odstartovalo k útoku na Německo sto osmnáct bombardérů B-24 Liberator a 65 „létajících pevností“ B-17 Flying Fortress. Ochranu svazu zajišťovalo sto osmdesát pět stíhacích letounů P-38 Lightning a P-47 Thunderbolt. Na palubě jednoho ze zúčastněných Liberátorů, pohybujících se v sevřené formaci, je i jedenáctičlenná posádka v čele s 1. pilotem poručíkem Georgem Marvinem Goddardem.
V poledních hodinách je svaz u cíle. Celá formace, nebo jen její část, pokračuje v přímém letu na severovýchod, přelétává nad Horšovskotýnskem a jihozápadním Plzeňskem a míjí obloukem ze severu Plzeň. Je pár minut před tři čtvrtě na jednu, když plzeňská protivzdušná obrana zahajuje na prolétávající bombardéry palbu. Myšlenka, že mělo jít o klamný nálet na Plzeň je neopodstatněná, protože ten den byl na pořadu 15. letecké armády pouze Regensburg. A pak je svaz napaden německými stíhači. Ten den vyzkoušeli Němci novou taktiku. Ve chvíli, kdy se celý svaz začal dělit na jednotlivé formace a stíhací ochrana byla slabá, nebo nebyla vůbec, zaútočili svými stíhacími letouny.
Ještě za letu se Goddardovo Liberátoru utrhlo pravé křídlo, které dopadlo do prostoru Bukové Hory. Trup s levým křídlem a s deseti muži na palubě narazil na zem v prostoru bývalé školky u hájovny p. Bočka na Dubči, vyhloubil kráter o délce zhruba patnácti a hloubce tří metrů, zcela se roztříštil a začal hořet. Oheň živený vysokooktanovým benzínem a vybuchující střelivo z palubních zbraní dokonaly dílo zkázy. Co neshořelo, bylo zdeformováno nebo roztrháno na stovky kusů. Úděsný pohled se naskytl těm, co přispěchali na místo tragédie krátce po havárii. Na stromech a na zemi kolem kráteru byla hrozná spoušť trosek, mezi nimiž ležela roztrhaná lidská těla. Mezitím Raymond A. Noury přistál u lesa nad Chocenicemi. S poraněnou nohou byl dopraven do Chocenic, odkud jej převezli do Blovic k výslechu. Válku přežil v jednom ze zajateckých táborů pro spojenecké letce.
Roztrhaná lidská těla byla sesbírána na hromady a poté odvezena na hřbitov v Prádle, kde byla za přítomnosti hrobníka a starosty obce pohřbena. Křídlo, zřícené na Bukovou Horu, bylo převezeno na Dubeč, odkud bylo později spolu s dalšími troskami odvezeno neznámo kam. Kráter pak byl po několik dnů zasypáván.
Krátce po osvobození se o celý případ začali zajímat i Američané. Exhumovali pohřbené pozůstatky amerických letců a odvezli je neznámo kam, pravděpodobně na některý ze hřbitovů pro spojenecké vojáky na západ od Československa. Dne 4. července 1946 byla v chrámu sv. Jakuba na Starém městě Pražském sloužena slavnostní mše za zemřelé americké letce, kteří zahynuli na Dubči v únoru 1944.
V květnu 1990 byl na uvedeném místě postaven druhotně použitý kamenný kříž jako připomínka tragického skonu několika spojeneckých letců. Koncem května 1991 se do pátrání po identifikaci posádky a typu sestřeleného letounu zapojili Jiří Kolouch ml. z Prádla, Tomáš Tykal z Novotník a Zdeněk Šrámek z Chocenic, kteří na místě dopadu začali odkrývat a shromažďovat zbylé částí letounu. Tím vznikla obsáhlá sbírka, kterou si lze prohlédnou v Městském muzeu a galerii v Nepomuku.
Originální výpověď Sgt. Malcolma E. Nugenta, střelce kulové věže:
„Potvrzuji, že na bojové misi 22.2.1944, když jsem letěl v letadle č. 42-73776-V pilotovaném Lt. Cliffordem, jsem viděl toto:
Letěli jsme v pozici č. 1, v 3. sestavě skupinové formace asi 15 minut před tím, než jsme dosáhli náš hlavní cíl – leteckou továrnu v Regensburgu, ve výšce 21.000 stop. Pozoroval jsem jeden B-24 J, který – předpokládám - byl letadlem č. 42-73138-U, pilotovaným Lt. G. M. Goddardem. Toto letadlo letělo v pozici č. 2 v naší sekci ve stejné výšce. Pozoroval jsem explozi na pravé straně trupu. Nemohl jsem určit příčinu exploze, ale protiletadlová palba byla v té době přesná.
Ve stejné době zaútočil na letoun ze směru 8 hodin Messerschmidt 110. Bezprostředně po explozi se letadlo začalo řítit střemhlav ve směru po pravém křídle a nose. Sledoval jsem letadlo do té doby, než prorazilo mraky přibližně v 15.000 stopách.“
Protokol o hlášení po pohřešované posádce muže, který jako jediný přežil zkázu Liberátora, pravý boční střelec seržant Raymond A. Noury:
„Slyšel jsem zadního střele Roye Hughese volat na posádku, že se ve směru sedmi hodin formuje k útoku skupina čtyř Messerschmittů Me 110. Začali jsme střílet. V nastalém zmatku jsem zaslechl střelce kulové věže Cartera, že jeho kulomety zamrzly. Po chvilce se mu je ale naštěstí podařilo uvést do chodu. Zleva na nás zaútočila formace čtyř Me 110. Nandej jim to, bylo slyšet od levého bočního kulometu. V tu chvíli jsme dostali zlý zásah, který těžce poškodil i kulometnou věž. Chtěl jsem Cartera z věže vytáhnout a tak jsem se v horečném spěchu pokoušel otevřít její dveře. Zásahem se však vzpříčily, takže nešly uvolnit. Zkusil jsem pohnout s ní alespoň hydraulicky, ale ani to nepomohlo. Byli jsme na tom zle. Oba motory pravého křídla hořely, díry byly v pumovnici i v nádržích. Byl to hrozný pohled. Šel jsem zpátky k pilotům, když v tom jsem dostali další zásah, tentokrát zřejmě přímo do pilotního prostoru. Liberátor se naklonil doprava dolů a začal padat. A pak došlo k explozi. Výbuch mě omráčil a vyhodil z trupu ven. Probral jsem se až na padáku asi ve výšce 5.000 stop. Tlaková vlna musela otevřít i můj padák. Rozhlédl jsem se kolem, ale žádnou známku po letadle ani po dalších padácích již nebylo vidět.“
Výpověď p. Františka Šlajse ze Zhůře čp. 16, kterou podal roku 1946 na SNB Velitelství stanice Chocenice:
„Pamatuji se velmi dobře, že jsem se v druhé polovině února 1944 vrátil od soudního jednání z Blovic domů do Zhůře. Po poledni slyšel jsem hluk letadel a vyběhl na dvůr, odkud jsem zpozoroval letěti šest letadel směrem od Blovic na Ždírec. Při tom jsem uslyšel ve vzduchu střelbu z kulometů a abych vše dobře viděl, vyběhl jsem ze dvora na státní silnici před dům, odkud jsem zpozoroval, jak jedno křídlo z letadla se řítilo na zem a trup tohoto letadla letěl dále směrem k obci Prádlo. Trup letadla hořel. Mezi padajícím křídlem a hořícím trupem jsem zpozoroval otevřený padák a na něm letce, jak dopadával do lesa zvaného Chejlava. Běžel jsem rychle na toto místo, kde jsem skutečně jako první přiběhl a našel v lese v houštině tohoto seskočeného letce. Týž v tom okamžiku byl zavěšen na doubcích. Když jsem přišel k němu, byla jeho první otázka slovem: „Ček“ – kterým se dotazoval na moji národnost. Pak se tázal ještě jednou slovy: „Ček ódr Dojč?“ Porozuměl jsem mu a odpověděl, že jsem „Ček“. Jelikož hovořil anglicky a já tuto řeč neovládám, pokoušel jsem se s ním dorozuměti německy, ale i tu jsme se nedorozuměli. Řekl jsem mu slovy: „Já tě odnesu!“ což nerozuměl. Přes to však jsem ho na to vyprostil z padáku, po čemž se postavil na zem. Oblečen byl v zelenou kombinézu a na nohou měl troje ponožky bez bot. V ponožkách na nohou měl uschovaný as 10cm velký stříbrný křížek a na něm černou sošku Ježíše. Pod křížkem měl stříbrný plátek a na ně vyryta data jeho narození a jméno. Toto vše vzal a dal do kapsy pod kombinézu. Naznačoval při tom, že křížek dostal od své matky na památku a že to byl jeho talisman. Jelikož jsem zjistil, že na kotníku měl ránu, nabídl jsem se mu, že ho odnesu. Při tom mě nabízel nějaké tabletky, které měl u sebe. Pamatuji se, že měl celkem trojí druh těchto tabletek – bonbony. Celkem jich bylo 24 kusů – barvy zelené, žluté a modré. Zelenou jsem přijal a užil. Dále mě nabízel jeho doklady. V tom ale přibíhali již lidé, takže jsem ho vzal do náruče a vynesl ho z houštiny do blízkého vysokého lesa v úmyslu ho ukrýti před lidmi. Byli jsme však zpozorováni ve vysokém lese a když na mě bylo zavoláno, kam ho nesu, odnesl jsem ho opět na původní místo, kde jsem ho objevil. Při tom mě objímal a líbal. Když jsem ho odnesl zpět, kde již byli lidé, kteří se ho rovněž hned ujali, odešel jsem na to krátce domů.
Druhý den na to (bylo to ve středu večer) ve tři čtvrtě na sedm jsem byl na nádraží v Blovicích zadržen příslušníky Gestapa z Plzně, kteří byli oblečeni v občanském oděvu a legitimovali se mě jako takoví. Odvedli mne do úschovny zavazadel, kde se dotazovali německy na to, zdali nemám od tohoto letce nějaké doklady. Předstíral jsem, že jim německy nerozumím, pro co jsem dostal od nich několik políčků. Stále chtěli zvěděti, co vše jsem od tohoto letce dostal a když jsem neodpovídal, byl jsem jimi bit. Když německy jsem nechtěl odpovídati, začali mluviti česky a tu jsem je ujistil, že ničeho jsem od něho neobdržel. Předstírali při tom, že to nebyl americký nýbrž německý letec a vynucovali ode mne stále odpověď, co jsem od tohoto Němce dostal. Když nemohli nic ode mne zvěděti, propustili mne téhož dne ve tři čtvrtě na devět večer.
Pamatuji se dále, že za týden na to, bylo to ve středu dopoledne ve tři čtvrtě na devět při návratu ze služby, viděl jsem na nádrží v Plzni, jak německými orgány bylo směrem na Cheb eskortováno celkem sedm amerických letců a jako osmý při těchto byl dopravován také onen americký letec, kterého jsem tehdy v uvedeném lese našel. Byl tehdy oblečen ve své zelené letecké kombinéze. Co dále se s tímto letcem stalo, nevím.“
Použito podkladů:
brožura „Liberator B-24J, Dubeč 22.2.1944“, kterou zpracovali Karel Foud, Jiří Kolouch ml. a PhDr. V. Krátký;
dále informace a materiály poskytnuté Jiřím Kolouchem ml.
