Kostel sv. Jana Nepomuckého

Podle legendy stával na jeho místě světcův rodný dům. Již ve 40. letech 17. století zde páni ze Šternberka nechali vystavět kostel sv. Jana Křtitele, který v roce 1734 ustoupil baroknímu chrámu slavného stavitele K. I. Dientzenhofera. Dodnes se zde konají bohoslužby k příležitosti narození a umučení sv. Jana. V podvěžní části a na přilehlém prostranství kostela je umístěno 14 panelů, popisující nejdůležitější události spojené s osobností sv. Jana.

Loď kostela je volně přístupná v návštěvních hodinách. Prohlídku celého kostela (i zóny hlídané alarmem) je nutno předem domluvit s farářem nebo kostelnicí.

Historie
Vznik kostela úzce souvisí s počátky šíření kultu Jana Nepomuckého. Roku 1641 vychází Fama Posthuma, první životopis nepomuckého mučedníka. Spis je dedikován Františku Matyášovi ze Šternberka, držiteli Zelenohorského panství. Ten v téže době nechává na místě údajného světcova rodného domu postavit kostel zasvěcený Janu Křtiteli, dokončený zřejmě až roku 1660 jeho vdovou Ludmilou Kavkovou z Říčan. Tato stavba podlehla velkému požáru města 20. srpna 1686 a byla obnovena synem zakladatele Václavem Vojtěchem ze Šternberka.

Po svatořečení Jana Nepomuckého roku 1729 stavba zřejmě již nevyhovovala nárokům na poutní chrám populárního světce. Roku 1732 se majitel panství Adolf Bernard z Martinic rozhodl kostel přestavět. Stavba probíhala od 7. října 1734, kdy byl položen základní kámen, do 22. října 1737. Architektem nebo přímo stavitelem chrámu byl dle pamětního zápisu Kilián Ignác Dientzenhofer. Adolf Bernard z Martinic zemřel již roku 1735 a kostel tedy dokončila jeho dcera Marie Dominika, která ovšem zdědila pouze alodiální statky, především Zelenou Horu. Mnohem rozsáhlejší rodový fideikomis přešel na jejího strýce Františka Michala z Martinic. Ekonomická základna stavby se tak značně ztenčila, což může například vysvětlovat, proč v poutním chrámu tak význačného barokního světce nejsou nástropní malby. Dvojvěží bylo stavěno až v roce 1741, což by mohlo být způsobeno právě finančními problémy stavebníka. Údaje o  stavbě v letech 1766-1768 nebo 1767-70 mohou snad indikovat, že původní věže byly vážně poškozeny při požáru města roku 1746.

V letech 1878-79 byl kostel opraven podle plánů Antonína Bauma a Bedřicha Münzbergera. Tehdy byly, mimo běžné udržovací práce, znovu vyzdviženy báně věží, zničené při požáru roku 1835, ale hlavně došlo k výrazné úpravě interiéru. Původní, jistě velmi dominantní, oltář sv. Jana Nepomuckého, krytý baldachýnem a zakončený postříbřenou sochou světce, umístěný ve středu chrámu, byl odstraněn. Jeho místo zaujal nový drobný oltářík. Také hlavní oltář sv. Jana Křtitele byl nahrazen neorenesančním. Ostatní oltáře i kazatelna byly přemístěny a opraveny. Byla také položena nová podlaha, osazeno dřevěné zádveří, vyměněna okna. Další udržovací práce, zejména oprava omítek a nátěrů fasády a interiérů, se uskutečnily již pod dohledem památkového úřadu v letech 1928 a poté 1992-93.