600 let od vypálení kláštera

V letošním roce je tomu již 600 let od dobytí a vypálení Pomuckého kláštera, který byl v době své největší slávy jedním z nejvýznamnějších architektonických komplexů středověkých Čech. Cisterciácký klášter se rozkládal na území dnešní obce Klášter, která začala vznikat ve 2. polovině 16. století v místech bývalého kláštera a pozůstatky románských a gotických klášterních staveb jsou dodnes patrné po celé vsi.
Pomucký klášter byl založen za vlády knížete Vladislava II., klášter byl „vnukem“ kláštera Morimond v Champagni založeného roku 1115. Mateřským klášterem byl bavorský Ebrach. Zakladatele kláštera je možné hledat v okruhu panovnického dvora, možná jím byl někdo z nevládnoucích Přemyslovců. Pro absenci pramenů se jako datum založení uvádí interval let 1144–1145. Zmínky o Klášteře, respektive o jeho stavbách, jsou nečetné. Dceřinou stavbou byl klášter ve Žďáru nad Sázavou ze 13. století. Třinácté století je rovněž považováno za období největšího rozmachu, kdy Pomuk patřil mezi nejmajetnější kláštery u nás. Za vlády krále Václava IV. se zhoršená situace v zemi odrazila na vnitřní situaci kláštera. Zadlužení, následky morové epidemie z roku 1380 a mravní poklesky mnichů destabilizovaly klášterní život.
Již v roce 1418 byl klášterní archiv přestěhován do Erbachu a někdy v roce 1419 došlo k první vážnější vojenské operaci v blízkosti kláštera. Mikuláš z Husi obsadil strategickou polohu na Zelené hoře. Zkáza kláštera přišla 25. dubna 1420, kdy husité areál dobyli a vypálili. Pomucký klášter jako církevní instituce existoval i nadále, je doložen ještě v průběhu 15. a 16. století. Když v roce 1558 získal Adam ze Šternberka klášterní statky do dědičného majetku, znamenalo to konec kláštera. Poslední nalezené zmínky sahají do roku 1560, kdy se také naposledy připomíná opat zmíněného kláštera.
Svatoslava Kožíková, Městské muzeum Nepomuk

Reportáž plzeňského rozhlasu ZDE