Tenor na roztrhání

Tenor na roztrhání

Divadelní spolek Plánice uvádí komedii amerického komediografa Kena Ludwiga. Tato typická situační komedie nás přivádí do amerického Clevelendu, příběh se odehrává v apartmá místního hotelu. Generální ředitel zdejší opery, pan Saunders, a jeho asistent Max netrpělivě očekávají příjezd italského tenoristy Tita Merelliho, který má vystoupit ve večerním představení Othella, jako ústřední postava. Jelikož se jedná o opravdovou situační a velice bláznivou komedii, divák se může těšit na spoustu komických situací a nečekaných zápletek. Nejen na vlnách operních tonů, ale i na vlnách touhy a vášně budete unášeni při sledování hereckých výkonů ochotníků z Plánice.

Hrají: Jan Roub, Eliška Tauchenová, Milan Novák, Lukáš Týml, Jana Vopalecká, Matěj Frána, Kateřina Vopalecká, Ivana Roubová / Františka Svobodová, Štěpán Havel / Jiří Havlíček

Nápověda: Alena Mrázková

Osvětlení a zvuk: František Svoboda a Pavel Sládek ml.

Režie: Jiří Havlíček

Divadelní spolek Plánice

Ochotnické divadlo v Plánici bylo znovu probuzeno k životu v roce 2002 po dlouhé pauze a na svědomí to má pan farář, který v té době v Plánici působil. Byl to Mons. Josef Žák, jehož nadchla myšlenka divadlo v Plánici opět oživit, a naštěstí kolem sebe měl spoustu lidí na stejné vlně.

Úkol zněl jasně, uvést premiéru hry Babička autorky Boženy Němcové při příležitosti pouti ke sv. Blažeji v únoru roku 2003. Díky dobrým kontaktům a přátelským vztahům se panu faráři Žákovi brzy povedlo dát dohromady ten správný tým lidí, kterému se zdařilo celou věc zrealizovat. Babička byla úspěšně uvedena v únoru 2003 ve Spolkovém domě v Plánici na provizorně postaveném pódiu z palet a dřevotřísek. To nám koneckonců vydrželo do dneška a dá se říct, že je to takové naše poznávací znamení.

Sice bez pódia, ale fungujeme tak už od roku 2002 bez přerušení, co pouť, to premiéra, nevynechali jsme ani jeden rok a do budoucnosti to ani neplánujeme. Samozřejmě se během té řady let vystřídalo v divadle neuvěřitelné množství lidí, každá sezóna znamená příchod nových členů a naopak něčí odchod či pauzu. Pravda je ale taková, že určité „zdravé jádro“ se drží a tím drží divadlo při životě celá ta dlouhá léta.

Veselohry a pohádky, to je náš repertoár a v poslední době, kdy se nám povedlo vybudovat si pevnou diváckou základnu, která se každým rokem rozrůstá, jsou právě veselohry a bláznivé komedie přesně tím, co se nám za prvé nejlépe hraje a to, co po nás naše publikum chce. A to je také naše vize do dalších sezón.

Náš soubor a organizační tým tvoří osoby několika generací, stručně řečeno – od dětí školou povinných po seniory. V průběhu let se ale ukázalo, že na věku nebo povolání vůbec nezáleží, společným jmenovatelem nás všech je láska k divadlu a touha dělat svým divákům tu radost, pro kterou si na naše představení přijdou. Nezapomínejme na píli, trpělivost, pracovitost a obětavost. Divadlu se všichni věnujeme výhradně ve svém volném čase, což prostě a jednoduše znamená, že musíme přinášet určité oběti.

Děkujeme Vám, protože právě díky Vám – našim nejmilejším divákům, ty oběti přinášíme rádi. Občas dostáváme dotazy, proč vlastně divadlo děláme. A jestli nám ta spousta času za ten jeden potlesk na konci stojí. Odpovídáme – ANO, stojí. Divadelní představení není jen o těch chvílích na pódiu, o bouřích smíchu a potlesku na konci, nejvíce se těšíme vždy na to, že se s Vámi potkáme, že se s některými z Vás uvidíme třeba po dlouhé době, že se zasmějeme, že si dáme pivo nebo panáčka J 

Kultura odjakživa měla lidi stmelovat, kdekoli a kdykoli, myslím, že se o to v posledních letech v Plánici docela úspěšně snažíme a že to přináší ovoce. Zůstaňte nám věrni a budeme sklízet úspěchy dál, my všichni.

Divadelní spolek Plánice je a bude souborem ochotníků. Naším honorářem je Vaše zpětná vazba, Váš potlesk a společně strávené chvíle. Dovolím si vypůjčit si jednu z nejmoudřejších vět, jakou jsem kdy o divadle slyšela. Bylo to z úst Rostislava Nováka ml., principála souboru Cirk La Putyka, skupiny, která v podstatě jako my vznikla z ničeho. Také on ji přebral od svých předků ze slavného cirkusového rodu a vždy, když se touto větou s námi diváky loučí, přikyvuji, protože mu rozumím: „Jedno dobré slovo je lepší než tisíc vylepených plakátů.“

Za Divadelní spolek Plánice Ivana Roubová