Zámek Blatná

Zámku v Blatné dominuje především bílá věž, která se již z dálky odráží ve vodní hladině. Prohlídky zámku zahrnují návštěvy např. orientálního, barokního a empirového salonku, loveckého salonu a rodinné galerie, rozšířená prohlídka pak zahrnuje "Zelenou světnici" s nástěnnými malbami z konce 15. stol. Zámecké interiéry jsou zařízeny především rodovými sbírkami Hildprandtů. Blatenský zámek patří k filmaři nejvyhledávanějším lokalitám a jako takový si zahrál v řadě filmů a pohádek, jako např. Šíleně smutná princezna či Bílá paní. 

Zámek je přístupný pro návštěvníky od dubna do října. Celoročně je však přístupný anglický park kolem zámku. Park o rozloze 42 ha vznikl z původní obory v 1. polovině 19. stol. V parku pokračuje tradiční chov daňka skvrnitého a lze v něm nalézt také cizokrajné dřeviny. Při levém okraji centrální louky se nachází původně barokní, dnes empírový zahradní domek z roku 1767.

Z historie zámku: první zmínka o někdejším hradu pochází z roku 1235. Už dříve však stávala na kamenném ostrůvku uprostřed bažin dřevěná tvrz, později přestavěná na hrad. Nejslavnější období zámku je svázáno s rodem Lvů z Rožmitálu. Jaroslav Lev z Rožmitálu se dokonce stal švagrem krále Jiřího z Poděbrad a stál v čele diplomatické mise, jejímž prostřednictvím chtěl král Jiří v Evropě vytvořit mírovou unii.

 

Po svém návratu začal Blatnou velkoryse přestavovat a v jeho práci pokračoval i jeho syn Zdeněk Lev. Ten povolal na Blatnou významného architekta Benedikta Rejta, jehož dílem je nejcennější stavba blatenského zámku: goticko-renesanční palác s trojbokými arkýři. Od roku 1798 patří Blatná Hildprandtům z Ottenhausenu, za jejichž působení byl původní hrad na konci 18. století a počátku 19. století změněn na zámek. Hildtbrandtům, kteří byli ze zámku v padesátých letech násilně vyhnáni, byla Blatná vrácena v roce 1990.