Co pěkného lze vidět v okolí Milče, ale nejen tam
Pojďte se projít malebnou krajinou v okolí Milče, podíváme se například k staleté památné lípě, pamatující ještě dobu Rudolfa II., nebo na překrásné výhledy do širého kraje směrem k Nekvasovům, ale i k Nepomuku anebo ke Kasejovicím či Lnářům...
Oba, tedy má žena a já, jsme lesomilové, což se výrazně odráží v repertoáru našich procházek po okolí Milče, obce, v níž rádi trávíme své „druhé mládí“. Častým cílem našich procházek je kopec nad obcí, hostící silničku směřující do Nekvasov, na jehož vrcholu se lze potěšit přítomností lesa, zvaného Hájek. Ale nejen to. Je z těch míst nevšedně pěkný pohled daleko do kraje směrem k už vzpomenutým Nekvasovům, ale i k Nepomuku anebo ke Kasejovicím či Lnářům. Citlivého člověka na těch místech, která nezdobí žádná historická památka ani pozoruhodný přírodní útvar, prostoupí silný pocit krásna i volnosti.
Pokud je řeč o procházkách v těsné blízkosti naší „rodné“ obce, nelze nezmínit tu, jež vede naše kroky od milečské staleté památné lípy, pamatující ještě dobu Rudolfa II., směrem k nedaleké obci Kozlovice. I odtud je pěkný výhled na Nepomuk s dominantou Zelené Hory a jejího, na první pohled vskutku pohledného, leč léta letoucí veřejnosti – až na výjimky – nepřístupného zámku se všemi jeho tajemstvími. Nikoli už po vlastních, ale s přispěním čtyřkolého oře rádi zajíždíme do lesů, táhnoucích se od Kramolína po Myslív, líbeznou obec s dominantou kostela Nanebevzetí Panny Marie, právem se pyšnící učitelováním básníka, spisovatele a malíře Ladislava Stehlíka na zdejší škole. Rádi se vydáme i po jeho naučné stezce.
Nejsme – tedy má žena a já – jen lesomilové, jsme především milovníky výtvarného umění ve všech jeho podobách. Právě tento náš zájem stojí na počátku nesčetných cest, které ovšem podstatně překračují rámec obce, v níž žijeme. Naštěstí není z Milče daleko do Plzně, která je pro nás už dávno městem kultury, především té divadelní, hudební a výtvarné a svou vynikající pověst dokazuje činy dnes a denně.
Ale za kumštem není v naší krajině nikde a nikdy daleko. Rádi zajíždíme do Domu historie Přešticka, který pravidelně připravuje řadu zajímavých výstav i akcí a je veřejnosti celoročně otevřen po všech sedm dní týdne, v sobotu, v neděli či svátek vždy od druhé do páté hodiny odpolední.
Neméně rádi navštěvujeme výstavy, pořádané ve spálenopoříčském barokním špejcharu, který hostí trvalou výstavu kreseb Jiřího Wintera Neprakty a dává příležitost představit své práce veřejnosti dalším, nejen regionálním umělcům. Neujde nám žádná ze zajímavých výstav v blovickém zámku Hradiště, stejně jako v Chanovicích, kde se navíc naskýtá příležitost navštívit zdejší nevelký, ale velice pěkný a dobře opečovávaný skanzen.
Ostatně – přesvědčte se na vlastní oči.
