Slavný přírodovědec ze Žinkov Jan Křtitel Antonín Boháč se narodil před 300 lety

Z našeho kraje pochází řada zajímavých osobností, tento červen si připomeňme přírodovědce, který v 18. století ovlivnil několik vědních oborů v celé Evropě. Dne 4. června 2024 tomu bude tři sta let, kdy se v Žinkovech narodil přední osvícenský akademik Jan Křtitel Antonín Boháč. Narodil se jako prvorozený syn Bartoloměje Antonína Boháče – správce panství hraběte Františka Václava Vrtby. V Žinkovech navštěvoval triviální školu, ve studiu pokračoval na jezuitské koleji a v sedmnácti letech nastoupil ke studiu filozofie a lékařství na pražské univerzitě. Díky mecenášské podpoře hraběte Vrtby podniknul v letech 1746–47 studijní cestu po Evropě za dalším vzděláním. Navštívil vybrané univerzity a vědecká pracoviště v Itálii, Francii, Německu, Velké Británii a Nizozemí. Zajímal se o léčení vybraných nemocí, zejména různých typů ochrnutí, elektřinou. Po čtyřech letech cestování se vrátil do Prahy, kde se věnoval experimentálním pokusům, z nichž vyšla disertace s českým názvem O užitečnosti elektrizování v lékařství. Elektřina byla v této práci doporučována k léčení obrny, rozpouštění nahromaděných tekutin (zvláště husté krve), stavů po mrtvici a léčení pohybového aparátu, ale také pro „městnání“ všeho druhu (například bolestí hlavy či rýmy). Při pokusech s užitím elektřiny v lékařství zjistil, že při elektrizování živočichů se urychluje odpaření tělních tekutin, dochází k úbytku hmotnosti pevných látek s obsahem vody a zrychluje se výtok kapaliny z trubice, z čehož vyvodil, že „pohyblivé elektrické fluidum strhává při svém pohybu kapičky tekutiny". Boháč se zajímal o působení elektřiny nejen na lidský organismus, ale také na rostliny, v souvislosti s jejich klíčením a růstem. Zjistil, že elektřina urychluje klíčení hořčičných semen. Studoval vliv elektřiny i na malé savce (koťata, štěňata) a malé ptáky (vrabce, holuby, pěnkavy), neboť věřil, že bude možno ji použít u lidí k léčbě poruch hybnosti. Svou doktorskou disertací se stal průkopníkem elektroterapie. Zajímavá a přínosná disertace vzbudila zájem také v Londýně, zpráva o ní se objevila v časopise Philosophical Transactions

To utvrdilo Boháče v rozhodnutí pokračovat v akademické dráze. Během studentských let až do etablování na univerzitě je Boháčova životní cesta úzce spojena s podporou šlechty, která mu finančně umožnila plně se věnovat studiu a výzkumu. Ve svých 28 letech, poté, co se byl ve Vídni představit osobnímu lékaři císařovny Marie Terezie Gerhardu van Swietenovi, byl jmenován mimořádným univerzitním profesorem přírodopisu. Od roku 1753 již tedy působil v Praze jako profesor lékařství. V době vypuknutí sedmileté války, roku 1757, se odstěhoval na jih Itálie, kde se věnoval zejména zoologii. Boháčovi se také dostalo audience u Karla III., krále španělského, sicilského a neapolského. V knize psané v tomto období, s názvem O některých mořských živočiších a jejich vlastnostech, vzdělancům dosud neznámých anebo málo známých, používal již přesnou taxonomickou nomenklaturu dle Carla von Linného. Podrobně popsal anatomickou stavbu mořských živočichů, které pitval a pozoroval jen pomocí lupy, neboť mikroskop neměl k dispozici. Z jeho díla se právě nejvíce cení spis o mořských živočiších. Po rozšíření této publikace se profesor Boháč stal členem významných učených společností jako je Královská společnost v Londýně či Bavorská akademie věd. Na základě osobního přání manžela Marie Terezie, rakouského císaře Františka I. Lotrinského, prozkoumal a popsal krajinu Salcburska. Rostliny i minerály, které při studiu získal, věnoval do sbírek vídeňských muzeí. Následně po léta budoval bohatou zoologickou a botanickou sbírku, kterou od jeho dědiců koupil hrabě František Thun a zařadil ji do svých sbírek na zámku v Děčíně. Jeho práce byly známy v celé habsburské monarchii i v zahraničí. Stal se děkanem pražské lékařské fakulty, později i rektorem Univerzity Karlovy. Jeho nejrozsáhlejší dílo zůstalo v podobě rukopisu, mělo nést název Květena, zvířena a přírodopis nerostné říše, po několikeré výměně majitele se nakonec bohužel ztratilo. A tak připravovaný velký přírodopis Čech nebyl nikdy vydán. Jan Křtitel Antonín Boháč se roku 1768 při sběru přírodnin nachladil a následně zemřel v Praze v domě na Uhelném trhu. V zápise matriky čteme: „Jan Boháč, doktor medicíny, zaopatřen posledními svátostmi, ve věku 44 let odevzdal svou duši Bohu dne 17. října a byl pohřben 19. října u farního kostela svatého Martina.“

Jako vlastenecký učenec se Boháč snažil co nejvíce prospět svému národu. Jeho přičiněním vznikl v české společnosti dříve zcela neznámý rozmach přírodovědného bádání. Při všech výzkumných pracích se však vždy zajímal o možnosti jejich využití pro praktické účely – např. pro zvýšení výnosnosti polí, využití některých nových rostlin pro výživu stále se zvyšujícího počtu obyvatel, použití rostlinných barviv v textilní výrobě aj. O tehdejší slávě a vzdělanosti Jana Křtitele Boháče svědčí i to, že jeho portrét je vystaven v síni slávy na univerzitě v Padově.
Kateřina Veleta Štěpánová, Městské muzeum a galerie Nepomuk

Zdroj: Nepomucké noviny - červen 2024