Eva Urbanová: Vřelý vztah mám k celým západním Čechám

Eva Urbanová je česká operní pěvkyně, sopranistka. Debutovala 18. dubna 1987 v Plzni, kde zůstala až do roku 1990.

Vystupovala na světových operních scénách včetně milánské La Scaly, londýnské Covent Garden a Metropolitní opery v New Yorku. Řadí se mezi nejslavnější operní pěvkyně v historii a zároveň je současnou první dámou české opery. Je označována za nejlepší českou Libuši. Od roku 1990 je sólistkou Opery Národního divadla v Praze. Má za sebou desítky rolí a tisíce koncertních vystoupení. Například s Karlem Gottem čeřila popové vody ve vyprodaných sálech. Na koncertních pódiích je nesmírně populární i v současné době, kdy se svému četnému publiku odvděčuje recitály nezapomenutelných operních rolí či jako nespoutaná rockerka v pořadu Druhá tvář s kapelou Barock. Oceněná je například Cenou Thálie za roky 1997 a 2005, americkou cenou Grammy za nahrávku Celeste Aida: Famous Opera Arias, kanadskou cenou Dora Mavor Moore Award, cenou nadace Music Iuvenis za nejlepší výkon či medailí Za zásluhy o stát v oblasti umění. Je držitelkou titulu Rytíř Řádu umění a literatury Francie. 

Ač je to při pohledu na Vás neuvěřitelné – letos slavíte už 35 let na operní scéně. Můžete zavzpomínat na svoje začátky?
Na své první vystoupení v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla samozřejmě nemohu zapomenout, protože bez jakékoliv jevištní zkušenosti jsem přišla na pódium a ztvárnila Cizí kněžnu ve Dvořákově Rusalce. Velmi mi pomohl dirigent Josef Chaloupka, který vůbec nezasahoval do mého projevu, což mě zachránilo. Samozřejmě musím zmínit mou profesorku Ludmilu Kotnauerovou, která mě naučila pěvecké řemeslo, za což jsem jí opravdu vděčná a vždy vděčná budu, protože jsem měla ohromné štěstí, že jsem našla perfektní profesorku zpěvu. Atmosféra prvního představení byla velmi zvláštní, protože jsem tehdy pracovala jako operátorka ve výpočetním středisku jihozápadní dráhy v Plzni v Sušické ulici. Ostřílení sólisté divadla o mně logicky pochybovali s tím, že v divadle už může zpívat doslova kdekdo, ale vím, že jsem je tím prvním vystoupením přesvědčila, ne o tom, že jsem velká herečka a hvězda, ale že mám velký pěvecký talent. Vděčná jsem i tajemníkovi opery Františku Moserovi, dirigentovi Bohumíru Liškovi či režisérce Inge Švandové. Mým dobrým andělem byla rovněž členka sboru opery Irena Šmídová.

Jaké nejsilnější citové pouto máte k městu Plzeň?
Vzhledem k mé předchozí odpovědi nemohu jako první nezmínit plzeňské divadlo za to, že mi pomohlo splnit můj největší sen, abych se stala operní pěvkyní.

Jaký máte vztah k Nepomuku a jaké je místní publikum? A můžete, prosím, našim čtenářům přiblížit, na co konkrétně se mohou letos 11. června těšit v Klášteře u Nepomuka?
Ač jsem od šestnácti let doma na Nepomucku, vřelý vztah mám k celým západním Čechám. Mám zde vždy krásné zážitky, ať vystupuji na koncertech, nebo v divadle. Snažím se vystupovat také přímo v regionu. A po loňském úspěšném koncertu Open Air Nepomuk z Nepomuckého náměstí jsme vymysleli provedení opery Libuše pod širým nebem ke 150. výročí vzniku pod zámkem Zelená Hora, kde byl nalezen Rukopis zelenohorský, hlavní inspirační zdroj libreta opery. Vstupenky jsou v prodeji v regionálních informačních centrech a přes systém plzenskavstupenka.cz. Velmi se těším, ráda vystupuji na venkovních scénách, protože takovýto přírodní amfiteátr udělá výjimečnou kulisu ať již ke koncertu, nebo ještě lépe k opernímu představení. 

Na které období a role ze své dosavadní kariéry vzpomínáte nejraději?
Za svou kariéru jsem zpívala hodně rolí, ke kterým mám vřelý vztah, které jsou mou srdeční záležitostí, nebo které jsem ani tak moc zpívat nemusela, kde jsem ty postavy ztvárňovala nerada. Ale snažila jsem se ke každé z nich si najít cestu a pochopit je. Nejvyšší meta pro český dramatický soprán je bezpochyby Libuše, srdeční záležitostí jsou i postavy z Janáčkových oper, především Kostelnička, Emilia Marty, po letech jsem si našla krásný vztah i k negativní roli, kterou je Kabanicha v Kátě Kabanové. Ze světových rolí, které jsem opravdu milovala, zmíním Santuzzu v Cavalleria rusticana, Adrianu Lecouvreur, Turandot, Ortrudu v Lohengrinovi či Kundry v Parsifalovi. 

Jaký hudební žánr posloucháte ve svém volném čase?
Poslouchám heavy metal, protože rockovou hudbu mám ráda, začínala jsem jako rocková zpěvačka, ve svém srdci mám na tento druh hudby místo, které nikdy nevyprchá.

Na čem nyní kromě už zmíněné opery Libuše pracujete a jak jsou časově náročné zkoušky před vystoupením/ premiérou?
Mám divadelní i koncertní vystoupení v tuzemsku i v zahraničí, členky mého fanklubu a má agentura se skvěle starají o mé facebookové i webové stránky, kde je vše uvedeno. V září budu v Národním divadle zpívat Emilii Marty ve Věci Makropulos. I když se to může někomu zdát jako vzdálená budoucnost, když se máte připravit na velkou roli, tak i světoví pěvci Pavarotti nebo Domingo vždy říkali, že na velkou roli se připravují dva roky dopředu. Není to jen o tom, naučit se text podle klavírního výtahu, ale zároveň je nutné roli pochopit, procítit ji a naučit se její nuance.

Pokud byste si mohla vybrat kohokoliv z již zesnulých umělců, s kým byste ráda vystoupila a proč?
Nemohu zapomenout a nikdy nezapomenu na vystupování s Karlem Gottem, vždy se jednalo o neskutečně profesionální práci, a jako s každým tenorem s ním byla i velká legrace. Mým navždy nedosaženým snem zůstane vystoupení po boku Freddieho Mercuryho, který zemřel v začátcích mé profesní kariéry.

V dnešní době jsou v televizi velmi populární různé pěvecké soutěže a show zaměřené na hledání nových hudebních talentů. Jaký na ně máte názor a zúčastnila jste se v mládí sama nějaké soutěže?
Je báječné, že se mladí lidé mohou účastnit soutěží, které jim dají příležitost zviditelnit se na startu jejich kariéry. Pěvecké soutěže občas sleduji, bohužel se ukazuje, že je snadné na chvíli zazářit, ale velmi těžké je se poté prosadit a udržet v povědomí lidí. Já osobně jsem se podobné soutěže rovněž v mládí zúčastnila, jmenovala se Mladá píseň a konala se každoročně v Jihlavě. Zpívala jsem nádhernou píseň Heleny Vondráčkové Lásko má, já stůňu. Dalo mi to mnoho zkušeností a poznala jsem tam skvělé lidi. Ale stejně jsem se nakonec vydala jiným směrem, k opeře.

VSTUPENKY NA OPEN AIR LIBUŠE jsou k zakoupení na plzenskavstupenka

Zdroj: https://pr.denik.cz/doporucujeme/eva-urbanova-vrely-vztah-mam-k-celym-zapadnim-cecham-20220411.html